„Už za svízelných povětrnostních podmínek dokončovali mladí pasečtí chlapci – brigádníci stavbu lyžařského vleku na Vystrkov, kde je horní stanice. Přes všechnu tu svízel a nepohodu obětavě pracovali a přidali se k nim i staří občané – důchodce tesař Frant. Štěpánek z Havírny, Petr Štěpánek ze Skály…“ První zkušební kotvu si 30. 11. 1974 chytil Karel Nesvadba (Kulivok) s Jarkou Soukupem (Pičmon) a jako třetí za nimi jel asi jen do půlky kopce Luboš Waldmann. Prý ten den od rána pršelo, na kopci byla spousta mokrého těžkého sněhu a pohyb na lyžích byl velice náročný. Přičemž vlek byl dostavěn teprve den předtím. Ještě zbývalo do Vánoc dokončit některé doprovodné práce, aby mohl být areál otevřen pro lyžařskou veřejnost. Ze zápisků tehdejšího vedoucího areálu Drahoslava Waldmanna vyplývá, že prvním dnem provozu vleku pro veřejnost, byť zdarma, bylo 22. 12. 1974. Druhý den provozu vleku v pondělí 23. 12. se lyžovalo již za peníze a první tržba byla 132 Kčs. „25. prosince 1974 je nový lyžařský vlek v provozu a máme z toho všichni velikou společnou radost. Na Silvestra, kdy byl překrásný zimní den, vybralo se 4 400 Kčs. U vleku stála fronta asi 300 čekajících lyžařů.“
První sezóna nebyla z těch sněhově nejdelších ani nejlepších, sníh byl často mokrý a těžký, přesto se na vleku utržilo krásných 133 059,50 Kčs. Všichni místní si mohli začít užívat plody své práce a život v obci ožil tak, jak si celý národní výbor nejdříve vedený Oldřichem Langhamrem a později Aloisem Buluškem tolik přál. Úsilí i práce to byla vskutku vleklá a náročná, ovšem společným odhodláním úspěšná.
Cíl shrnutý ještě v době stavby vleku, roku 1973, říká snad vše o tom, jak budovatelé vleku přemýšleli: „Vždyť všechno naše snažení směřuje k tomu, aby Paseky, dějiště románu K. V. Raise „Zapadlí vlastenci“, byly hezké, lákavé nejen pro turisty a letní hosty, ale hlavně pro naše občany, pro naše mladé lidi, aby už tuto obec neopouštěli.“
